Všechno začalo zcela nevinně – s manželkou jsme se rozhodli pomoci její tetě s vyklízením půdy ve starém rodinném domě na Vysočině. Dům kdysi patřil její prababičce a nikdo ho pořádně neprošel nejspíš od 70. let. Mezi zaprášenými krabicemi, starými sešity a vybledlými fotografiemi jsme narazili na zvláštní, těžký předmět zabalený do zažloutlé deky.

Rozhodli jsme se ho blíže prozkoumat. Po opatrném očištění od prachu jsme začali zkoumat rytiny na jeho povrchu. Některé znaky připomínaly staré slovanské symboly, jiné vypadaly jako astronomické značky či alchymistické znaky. Zvědavost nám nedala spát – pustili jsme se do pátrání v archivech, starých knihách i internetových fórech zaměřených na historické artefakty.

Po několika hodinách jsme objevili velmi podobný předmět v katalogu jednoho rakouského muzea. Šlo o tzv. mechanický kalendář se šifrovacím mechanismem, který v 19. století používali učenci a cestovatelé k uchovávání tajných informací. Podle odborníka, kterého jsme oslovili, se jednalo o mimořádně vzácné a precizně zhotovené zařízení – pravděpodobně ručně vyrobené pro konkrétního majitele.

Největší překvapení nás však čekalo uvnitř. Po několika dnech luštění jsme nalezli správnou kombinaci a víko se s jemným cvaknutím otevřelo. Uvnitř ležel pečlivě srolovaný pergamen s nádhernou kresbou noční oblohy – hvězdy, planety, ale také záhadné geometrické obrazce a text psaný ve staré češtině. Zdálo se, že jde o mapu oblohy s instrukcemi k pozorování zvláštního nebeského úkazu, který se měl odehrát pouze jednou za několik generací.

Nejvíce nás však zarazil podpis: J. V. Havel, 1898. Pátráním v místní obecní kronice jsme zjistili, že šlo o samouka a astronoma, který skutečně žil v tomto domě a byl známý svým hlubokým zájmem o hvězdy. Tehdy jej lidé považovali za podivína – a dnes se ukázalo, že po sobě zanechal odkaz, který přetrval více než celé století.

Předmět jsme později věnovali místnímu muzeu, kde se stal součástí stálé expozice věnované regionálním osobnostem a záhadám. Pro nás ale znamená mnohem víc – je připomínkou, že i na první pohled zapomenuté věci mohou ukrývat příběh, který přesahuje hranice jedné generace.

A tak jsme díky náhodnému nálezu na půdě objevili kousek historie, který čekal sto let, až ho někdo znovu otevře.