Articles by erevanblog_a

Když Klára vystoupila z vlaku, srdce jí bušilo tak silně, že téměř neslyšela hlášení z reproduktorů. Po osmi měsících odloučení se měl vrátit domů. Osm […]

Když se to stalo, celé město o tom mluvilo. Bylo mu třináct. Jmenoval se Adam, chodil do sedmé třídy, miloval fotbal a sbíral komiksy. Jeho […]

Před třemi lety se jejich jméno objevilo téměř všude. Na titulních stranách zpravodajských webů, v televizních reportážích i na sociálních sítích. Lidé sdíleli jejich fotografii […]

Byl to obyčejný nedělní večer. Stůl byl prostřený svátečněji než obvykle, protože k nám měli přijít rodiče mého manžela a také jeho mladší sestra Klára […]

Nikdy nezapomenu na den, kdy jsme si Daniela přivezli domů. Bylo mu tři roky, měl obrovské hnědé oči a vlasy tak světlé, že na slunci […]

Nejdřív si myslela, že ještě sní. Město za sklem působilo jinak. Příliš tiše. Příliš prázdně. Mrkla, promnula si oči a znovu se podívala ven. Ne, […]

Telefon ještě stále svíral v ruce, jako by doufal, že displej změní svůj obsah, že zpráva zmizí nebo se promění v něco méně hrozivého. Nestalo […]

Ještě před vteřinou byla večeře klidná. Tichá hudba hrála z rádia, za oknem pomalu padal sníh a světlo lampy vytvářelo na stole měkké stíny. Olga […]

Když jí bylo osm, ještě věřila, že dospělí mají odpovědi na všechny otázky. Že když se něco pokazí, někdo přijde a napraví to. Že když […]

Na první pohled působila fotografie naprosto obyčejně. Rodinné setkání na zahradě, letní odpoledne, slunce sklánějící se k obzoru. Skupina lidí stojí u dlouhého stolu, smějí […]