To měl být jen obyčejný večer – krátké setkání, kde si měli vyjasnit věci. V elegantní restauraci, u stolu u okna, seděla Anna – klidná, ale s napjatým výrazem. Byla na invalidním vozíku, ale její důstojnost byla nepřehlédnutelná. Naproti ní seděl Lukáš, její manžel. Po jeho boku – těhotná mladá žena. Bez ostychu ji představil: „Tohle je můj nový začátek.“

Slova, která pronesl poté, zněla tvrdě: „Naše manželství je minulostí.“ Vyslovil to dostatečně hlasitě, aby to slyšeli i ostatní hosté. Někteří se odvrátili, jiní jen zůstali sedět v šoku. Ale Anna nezlomila pohled. Ani slzu neuronila.

Místo toho klidně sáhla do kabelky, vytáhla flash disk a položila ho na stůl.

„Tady najdeš tvoje e-maily, výpisy převodů peněz z mého účtu a videozáznamy z tvých ‚služebních cest‘. Můj právník už to má všechno k dispozici,“ řekla klidně.

V ten moment se otevřely dveře. Vstoupil starší pán s aktovkou. Přišel rovnou k nim a s pevným hlasem řekl:

„Dobrý večer, pane Nováku. Mám pro vás návrh na mimosoudní dohodu. Vše vám objasním – před svědky.“

Ticho. Lukáš zbledl. A jeho milenka? Zvedla se a bez jediného slova odešla.

Anna ten večer neztratila – naopak. Odejela s hlavou vztyčenou. Silná. Vítězná.