Celé představení běželo hladce. Hudba zněla, obecenstvo bouřilo potleskem a delfíni předváděli jeden skok za druhým s obdivuhodnou přesností. Každý prvek byl promyšlený, každý pohyb dokonale sladěný.

Až přišel ten okamžik.

Jeden z delfínů, obvykle naprosto spolehlivý, se vydal ke skoku, ale v poslední chvíli ztratil orientaci. Místo elegantního oblouku nečekaně změnil směr, dopadl nakřivo a voda vystříkla až k prvním řadám.

Na tribunách se rozhostilo ticho. Trenéři instinktivně vykročili vpřed. Celá situace trvala jen vteřinu – ale právě ta vteřina stačila k tomu, aby divákům zrychlil tep.

Naštěstí se delfín rychle vzpamatoval a bez známky nejistoty se vrátil ke svým druhům. Představení plynulo dál, přesto v očích některých návštěvníků zůstávalo napětí až do poslední chvíle.

Protože i v dokonale řízeném světě může matka příroda připomenout, že ji nelze zcela ovládnout.