Všechno probíhalo klidně. Tichý šepot květin, tlumené vzlyky truchlících, atmosféra naplněná smutkem a úctou. Obřad posledního rozloučení pokračoval důstojně – až do chvíle, kdy se rakev začala přesouvat k peci.

V tu ránu se ozval výkřik. Nešlo o šramot nebo mechanický zvuk. Byl to jasný, lidský křik – pronikavý, zoufalý a děsivý.

Přítomní zůstali jako přimražení. Všichni oněměli hrůzou, někteří omdleli. Obsluha okamžitě zastavila proces a spěšně přivolaní záchranáři otevřeli rakev.

To, co následovalo, nikdo z přítomných nikdy nezapomene.

Uvnitř se skutečně nacházela osoba, která nebyla mrtvá. Byla v bezvědomí? Došlo k chybné diagnóze smrti? Jak se něco takového vůbec mohlo stát?

Vyšetřování bylo neprodleně zahájeno, ale na otázky, které si pokládají traumatizovaní svědci, nebude snadné odpovědět. To, co mělo být důstojným zakončením jednoho života, se proměnilo v noční můru naživo.