Policejní vůz zpomalil a zastavil přímo před domem — hned u stánku s limonádou, který má osmiletá dcera postavila s takovým nadšením. V tu chvíli mi srdce poskočilo. Co se děje? Je to problém? Není přece legální něco prodávat bez povolení… napadaly mě různé scénáře. V hlavě mi běžely černé myšlenky. Co když někdo zavolal kvůli stížnosti?

Ale to, co se stalo potom, mě zcela odzbrojilo — a dojalo až k slzám.
Z auta vystoupil mladý policista s přátelským výrazem a širokým úsměvem. Pomalu přistoupil ke stánku a oslovil mou dceru:
— Ahoj, mladá slečno. Slyšel jsem, že tady podáváš tu nejlepší limonádu široko daleko. Je to pravda?
Dcera na něj chvíli koukala překvapeně, pak přikývla a nesměle mu nabídla kelímek.
Policista vytáhl dvacetikorunu a dodal:
— Vezmu si jednu. A připlatím ti — za odvahu a skvělý nápad.
Za chvíli se přidal i jeho kolega. Oba si limonádu vychutnali, vyměnili s dcerou pár milých slov a ocenili její nápaditost i chuť pracovat. Na rozloučenou jí jeden z nich řekl:
— Pokračuj v tom, co děláš. Možná z tebe jednou bude úspěšná podnikatelka!
Když pak auto odjíždělo, moje dcera stála se zářícíma očima a širokým úsměvem. A já? Cítil jsem hrdost… a taky jsem se musel hodně snažit, abych neukápl slzu. Občas totiž stačí pár minut laskavosti, aby se z obyčejného dne stal den, který zůstane v srdci navždy.