Z obyčejné odpolední procházky se během několika chvil stalo něco, na co Lenka do smrti nezapomene.

Lenka, 34letá grafická designérka z Olomouce, se po náročném týdnu rozhodla zrelaxovat v přírodě. Vždy milovala samotu, klid a hluboké lesy Jeseníků. Vyrážela často sama, bez signálu a společnosti – jen s batohem, nožem a termoskou horkého čaje.

Toho dne si vybrala méně známou trasu poblíž Rejvízu. Cestička vedla hustým porostem mezi skalami, bez jediného člověka na dohled. Slunce se blížilo k obzoru, ale Lenka byla přesvědčená, že to do setmění stihne zpět.

Jenže pak ho spatřila.

Stál u potoka – OBROVSKÝ MEDVĚD. Na okamžik úplně ztuhla. Medvědi v Česku sice nejsou běžní, ale občas se objeví. Tenhle byl skutečný – a všiml si jí.

Lenka věděla, že utíkat by byla chyba. Začala couvat pomalu a tiše. Ale pak zlomila větev pod nohou. Medvěd zpozorněl – a rozběhl se přímo k ní.

V panice se otočila a utíkala. Zakopla, vstala, běžela dál. Všimla si stromu – mohutného buku s nízko rostoucími větvemi. Jediná šance.

Vyskočila, zachytila se a vytáhla se nahoru. Srdce jí divoce bušilo. A právě tehdy se pod stromem objevil on – medvěd.

Zvedl hlavu, chvíli pozoroval – a pak začal lézt za ní.

Lenka stoupala výš, zatímco pod ní strom praskal pod vahou šelmy. Každý metr navíc znamenal větší šanci na přežití – ale i menší prostor k dýchání. Medvěd se nechtěl vzdát. Jeho drápy se zarývaly do kůry, pomalu se blížil.

A pak se to stalo.

Jedna z větví pod jeho váhou praskla. Medvěd se zřítil dolů s ohlušujícím rachotem.

Několik vteřin zůstal nehybně ležet. Pak se zvedl, odfrkl – a zmizel v lese.

Lenka zůstala ještě dlouhé minuty na stromě. Třásla se, nebyla schopná pohybu, nemohla uvěřit, že to přežila. Teprve když si byla jistá, že je pryč, pomalu slezla dolů – zraněná jen odřeninami a špínou, ale živá.

Dnes říká, že to byla „nejděsivější chvíle jejího života“. A dodává:
„Medvěd za to nemohl. Byla jsem na jeho území. Ale do lesa už sama nikdy nevkročím. Nikdy.“