Letní odpoledne u Štěrkoviště bylo jako z pohlednice — slunce pálilo, obloha bez mráčku, děti se smály a stavěly písečné hrady, dospělí se natáhli do stínu a popíjeli limonádu. Vše působilo klidně, téměř idylicky. Až do chvíle, kdy se to změnilo.

Zpoza stromů se vyřítila fenka.

Byla hubená, zablácená, s rozježenou srstí a v očích měla výraz, který děsil. Pobíhala po pláži, vyla, štěkala, pobíhala mezi lidmi, kteří začali v panice couvat. Děti plakaly, jeden muž vykřikl:

— „Pozor, ta je vzteklá!“

Nastal chaos. Někdo bral děti do náruče, jiný hledal klacek, někdo už vytáčel městskou policii. Všichni se báli — a nikdo si nevšiml, že ta fenka nikoho nenapadla. Že její štěkot nebyl agresivní, ale naléhavý. Že něco potřebovala.

Až jedna dívka zůstala stát.

Čtrnáctiletá Klára měla ke zvířatům blízko. V jejích očích nebyla ta fenka nepříčetná — ale zoufalá. A v tu chvíli pochopila, že pes se snaží něco sdělit.

„Chce, ať jdeme za ní,“ pronesla tiše. Ale nikdo jí nevěnoval pozornost.

Fenka se otočila a běžela zpět mezi duny. Po pár metrech se zastavila, štěkla a čekala. Klára ji následovala — a o chvíli později objevila pravdu, která všem vyrazila dech.

Za keřem, v polozasypané pěšině, leželo malé dítě. Tělo téměř nepokryté, obličej od písku a větví. Sotva se hýbalo.

Fenka u něj pobíhala, olizovala ho a pokoušela se ho odkryt.

Klára zpanikařila, ale rychle zavolala pomoc. Dospělí přispěchali, někdo kontaktoval záchrannou službu.

Dítě přežilo — bylo sice ve velmi vážném stavu, ale podle lékařů mělo obrovské štěstí. Pokud by pomoc přišla jen o chvíli později, nemuselo by to dopadnout dobře.

A fenka? Tiše seděla opodál, jako by konečně mohla vydechnout.

Zjistilo se, že dítě bylo pohřešované od rána. Rodiče ho zoufale hledali, ale nikdo si nepomyslel, že by mohlo být na pláži. A pes, kterého všichni považovali za nebezpečného, celou dobu sledoval jeho stopu.

Měla čip. Jmenovala se Sára. Ztratila se před měsícem během bouře a utekla desítky kilometrů od svého domova.

Její původní majitelé se nakonec rozhodli, že Sáru darují rodině dítěte, které zachránila. Dnes má Sára nový domov, lásku i klid.

A na pláži u Štěrkoviště? Tam zůstala lavička s jednoduchým vzkazem:

„Zde odpočívala hrdinka. Ne vzteklá. Odvážná.“

A ti, kteří tehdy utíkali v panice, dnes na Sáru vzpomínají se skloněnou hlavou. Protože hrdina někdy nemá plášť. Někdy má čtyři packy, špinavou srst… a dobré srdce.