Dole na ulici se smály děti, strkaly se mezi sebou a hádaly se o maličkostech. Jejich svět byl jednoduchý a srozumitelný. Kdo je na řadě, kdo podváděl, komu patří míč. Pravidla byla jasná a spravedlnost se dala vyřešit během několika minut hlasité hádky a ještě hlasitějšího smíchu. Z okna ve třetím patře jsem je pozorovala a připadalo mi, že se dívám na něco, co už mi dávno nepatří.
Opírala jsem se o parapet a v ruce držela hrnek s dávno vystydlým čajem. Ulice pod okny byla úzká, obklopená starými domy, které si pamatovaly lepší časy. Děti si z toho nic nedělaly. Pro ně byl každý kout dobrodružstvím, každá prasklina v chodníku hranicí mezi dvěma světy. Stačilo trochu fantazie a obyčejná ulice se změnila v hřiště.
Jedno z dětí zakoplo a rozplakalo se. Ostatní se na chvíli zastavily, někdo mu pomohl vstát, jiný podal míč. Slzy rychle oschly a hra pokračovala, jako by se nic nestalo. Ten okamžik mě bodl u srdce. Jak snadné bylo pro ně spadnout a znovu se zvednout. Bez studu, bez přemýšlení o tom, kdo se dívá.
Vzpomněla jsem si na vlastní dětství, na odřená kolena a špinavé dlaně. Tehdy jsem věřila, že dospělost znamená jistotu a odpovědi na všechny otázky. Teď jsem stála u okna a měla pocit, že čím jsem starší, tím je svět složitější. Problémy se nedaly vyřešit jednou větou ani rychlým smíchem.
Děti dole se začaly hádat o maličkost, která jim připadala nesmírně důležitá. Křik, gesta, vážné tváře. A pak zase smích. Uvědomila jsem si, že jejich hádky nejsou o vítězství, ale o tom být slyšen. O existenci tady a teď. Možná proto byly tak krátké.
Zavřela jsem okno, ale jejich hlasy mi zůstaly v hlavě. Přemýšlela jsem, kdy jsme se naučili skrývat emoce, potlačovat radost i vztek, aby zapadly do světa dospělých. Kdy se z jednoduchosti stala slabost a z otevřenosti riziko.
Dole na ulici se smály děti a jejich svět byl jednoduchý a srozumitelný. Ne proto, že by byl chudý, ale proto, že byl upřímný. A zatímco jsem se od okna vracela zpět do svého ticha, napadlo mě, že možná celý život nehledáme nic jiného než cestu, jak se k té jednoduchosti alespoň na chvíli vrátit.