Seděl jsem tiše v obývacím pokoji, zabalený v dece, čaj v ruce, nohy pod sebou. Venku se snášel jemný déšť a tlumené světlo lampy kreslilo na stěnách měkké stíny. Všechno působilo až podezřele klidně. Žádný spěch, žádné rušivé zvuky – jen pravidelné tikání hodin a šustění stránek rozečtené knihy.

Byl to ten typ večera, kdy se svět jakoby na chvíli zastaví a člověk si může vydechnout.

A právě tehdy to přišlo.

Nejdřív sotva postřehnutelné dunění – ne zvuk, spíš pocit, jako by se vám chvěl vzduch v plicích. Podlaha pod nohama se nepatrně zachvěla. Myslel jsem, že je to jen přelud, ale pak se lustr rozhoupl a skleněné okno s ohlušujícím třeskem vyletělo ven.

Klid zmizel. Všechno se rozpadlo.

Z útulného domova se během vteřin stalo místo plné prachu, křiku a zmatku. Ozval se výbuch, tak silný, že mi zvonilo v uších. Ze zdi se utrhla police, knihy létaly vzduchem, venku spustil alarm jednoho z aut. Vyrazil jsem ven – bosý, zmatený, srdce mi bušilo jako o závod.

To, co jsem spatřil, bych čekal spíš v hollywoodském filmu než na své vlastní ulici.

Nad jedním domem stoupal temný kouř, kousek dál leželo převrácené auto, lidé pobíhali sem a tam, někteří volali o pomoc, jiní jen stáli, paralyzovaní strachem. Na vozovce se objevily trhliny, jako by se země rozhodla rozervat sama sebe. Netušil jsem, co se přesně stalo, ale bylo jasné, že tohle není žádná běžná porucha nebo bouře.

Později se ukázalo, že šlo o výbuch plynu v podzemním potrubí. Mělo být dávno mimo provoz. Nikdy ale nebylo skutečně odstaveno.

Vteřiny, které změnily celý život

Nikdy mě nenapadlo, že se ocitnu v takové situaci. Že se jeden jediný večer – tak obyčejný, tak nevinný – může během několika vteřin proměnit v boj o přežití. Že člověk může být z ničeho nic vytržen ze svého bezpečného světa a postaven do reality, která se dosud zdála vzdálená, skoro až fiktivní.

Hasiči dorazili během patnácti minut. Pro některé už bylo pozdě. Jiní měli štěstí – stejně jako já. Vyvázl jsem jen s několika škrábanci a hlubokým otřesem. Ale byl jsem naživu. A to na místě, kde byl život ještě před chvílí tak samozřejmý.