Byl chladný večer na podzim, když se Martin Svoboda, dobrovolník z útulku pro zvířata, rozhodl zvolit jinou cestu domů. Místo obvyklé trasy se vydal přes opuštěné zahrádkářské kolonie na okraji Brna. Cítil se vyčerpaný – celý den trávil organizací adopcí, vyřizováním telefonátů a řešením smutných případů. Potřeboval si vyčistit hlavu. Jenže to, co uviděl, mu převrátilo život naruby.

V křovinách u malého potoka zahlédl cosi podivného. Když se přiblížil, nemohl uvěřit svým očím. Osm psů – každý jiný, různého stáří a velikosti – tam leželo ve vážném stavu. Všichni vykazovali příznaky otravy: pěnu u tlamy, zrychlené dýchání, vyboulené oči. Někteří byli při vědomí, jiní sotva dýchali.

Martin nezaváhal. Bez vybavení, bez pomoci. Okamžitě zavolal na pohotovostní veterinární kliniku a začal jednat. Použil svou mikinu jako deku, čistil psům tlamy, mluvil na ně klidným hlasem a opatrně je nosil blíž k cestě. Snažil se je udržet při vědomí, dokud nedorazí pomoc.

Za dvacet minut přijela zvířecí sanitka – pro Martina to ale byly nekonečné chvíle. Na klinice začal boj o životy. Protilátky, infuze, výplachy žaludku… Někteří psi byli na hraně.

Sedm z osmi přežilo. Osmý, starý německý ovčák, to bohužel nepřežil.

Případ rychle zasáhl veřejnost. Záběry Martina, jak v dešti drží psa zabaleného do bundy, obletěly internet. Vznikla petice „Život má cenu“, která během pár dnů nasbírala stovky tisíc podpisů za zpřísnění trestů za týrání zvířat.

Parlament reagoval. Nový zákon „Lex Rex“, pojmenovaný po psovi, který zemřel, přinesl přelomovou změnu v ochraně zvířat.

Martin se o přeživší staral dočasně. Dva si nakonec adoptoval. Ostatní našli nové domovy díky solidaritě lidí.

Když se ho dnes někdo zeptá, proč to udělal, odpovídá:
„Nemohl jsem jinak. Udělal bych to znovu. Nešlo o hrdinství. Šlo o to, co je správné.“

Na místě nálezu dnes stojí památník. Osm jmen. Osm osudů. A jednoduchá věta:
„Tady začala změna.“