Velký svatební sál šuměl tichým hovorem. Obřad měl začít za pár minut. Ve vzduchu byl cítit čerstvý květinový parfém, šustění látek a cinkání skleniček. Hosté, oblečeni do svých nejlepších šatů, si povídali, fotili se a netrpělivě čekali na okamžik, kdy si novomanželé řeknou své dlouho očekávané „ano“.

Stála vedle něj a držela ho za ruku. Její šaty se kolem ní vlnily jako oblak a dlouhý závoj téměř dotýkal podlahy. Na tváři jí zářil úsměv, ale v očích jí bylo vidět jemný stín neklidu – tak jemný, že by ho postřehl jen velmi pozorný pohled.

„Všechno bude v pořádku,“ zašeptal ženich a jemně jí stiskl prsty.

Nejistě přikývla. Ale právě v tu chvíli… se něco stalo. Něco, co jí málem zastavilo srdce.

Něco se pohnulo.

Ne v publiku. Ne za ní. Ale pod jejími šaty.

Zpočátku to bylo téměř nepostřehnutelné – malé zachvění, jako by se látky někdo zlehka dotkl zevnitř. Nevěsta se zachvěla a instinktivně ustoupila. Ženich si toho ihned všiml.

„Co se děje?“ zeptal se s náznakem obavy v hlase.

Dřív než stačila odpovědět, pohyb se opakoval – tentokrát silněji. Látka šatů se zachvěla natolik, že si toho všimli i nejbližší hosté.

V sále nastalo naprosté ticho.

Jedna z družiček si zakryla ústa rukou. Starší teta se pokřižovala. Ženichovi zmizela všechna barva z obličeje, jako by mu krev odtekla v jediném okamžiku.

Pak se ozvalo šustění – sotva slyšitelné, ale nezaměnitelné – přicházející zpod vrstev látky.

Chladný mráz přeběhl nevěstě po zádech. Cítila, že se nemůže pohnout, jako by se zastavil čas.

„To je nějaký vtip?“ zamumlal svědek a nervózně se rozhlédl kolem.

Ale nikdo se nesmál. Všechny pohledy směřovaly k dolní části šatů.

A pak se najednou látka prudce zachvěla – bylo jasné, že se něco snaží dostat ven.

Sálem se rozlehl kolektivní výdech šoku.

Nevěsta, třesoucí se, udělala další krok vzad. Ženich jí instinktivně položil ruce na ramena, jako by ji chtěl chránit.

„Zvedněte závoj!“ vykřikl někdo z hostů.

Ale závoj s tím neměl nic společného. Všichni hleděli na podlahu.

A tehdy, před zraky všech, se zpod lemu šatů objevila malá hlavička.

Kočka. Skutečná, měkká a chlupatá, s obrovskýma zelenýma očima.

Pomalu vylezla ven a usadila se doprostřed červeného koberce, jako by byla hlavní hvězdou celé ceremonie.

Sál vybuchl smíchem a výkřiky úlevy. Napětí, které jen před chvílí svíralo všechny přítomné, okamžitě zmizelo.

Nevěsta si zakryla obličej rukama, napůl zahanbená a napůl šťastná. Ženich se nervózně zasmál a objal ji.

Ukázalo se, že kočka patřila majitelům restaurace. Několik hodin před obřadem se protáhla do šatny, zatímco se nevěsta připravovala, a ukryla se v záhybech jejích vícevstvých šatů – aniž by si toho kdokoli všiml.

Fotografové ten den pořídili desítky snímků, které zůstanou navždy v paměti všech přítomných. A i když byla ceremonie přerušena tímto nečekaným chlupatým hostem, všichni se shodli, že právě ten moment udělal svatbu opravdu nezapomenutelnou.

Dnes si novomanželé ze srandy říkají, že jejich svatební sliby neslyšeli jen příbuzní a přátelé – ale i jejich nový čtyřnohý maskot, který byl přítomen od samého začátku jejich společného života.