Slova neznámé ženy nedala Erice po celou cestu pokoj. Vlak monotónně klapal po kolejích, za oknem se míhaly lesy a pole, ale v její hlavě znovu a znovu zněla věta, kterou slyšela na nástupišti těsně před odjezdem. Byla pronesena tiše, téměř mimochodem, a přesto v sobě nesla váhu, která se nedala setřást.
Erika seděla u okna, ruce složené v klíně, a sledovala odraz své tváře ve skle. Připadala si cizí sama sobě. Ještě ráno měla jasný plán, jednoduchý směr, a teď se jí myšlenky rozbíhaly všemi směry. Ta žena se objevila zničehonic, s unavenýma očima a hlasem, který zněl, jako by už dávno přestal něco očekávat. „Někdy to, před čím utíkáme, nás stejně dožene,“ řekla tehdy. A pak zmizela v davu.
Zpočátku se Erika snažila ta slova ignorovat. Říkala si, že je to jen náhoda, že lidé říkají podobné věci pořád. Jenže čím dál vlak jel, tím víc se věta zarývala hlouběji. Připomínala jí rozhodnutí, která odkládala, hovory, které nikdy nevedla, a pravdy, před nimiž zavírala oči. Najednou se ukázalo, že útěk není tak jednoduchý, jak si myslela.
Vzpomněla si na byt, který nechala za sebou, na ticho, jež tam panovalo poslední měsíce. Na práci, která jí přestala dávat smysl, ale nabízela jistotu. A také na člověka, kterému nikdy neřekla, co skutečně cítí. Vlak pokračoval v jízdě, nezastavitelný, stejně jako proud jejích myšlenek.
Když průvodčí kontroloval jízdenky, Erika se lehce usmála, jako by bylo všechno v pořádku. Uvnitř se však něco posouvalo. Uvědomila si, že ta neznámá žena jí neřekla nic konkrétního, a přesto otevřela dveře, které se Erika snažila držet zavřené. Možná to nebylo varování, ale pozvání. Pozvání přestat utíkat.
Krajina za oknem se změnila, pole vystřídala města a menší stanice. Erika cítila, že i ona se mění, i když navenek seděla pořád stejně. Myšlenka, že by se mohla vrátit a některé věci udělat jinak, už nebyla tak děsivá jako dřív. Poprvé po dlouhé době pocítila zvláštní klid.
Slova neznámé ženy jí sice po celou cestu nedala pokoj, ale možná to tak mělo být. Některé věty se objeví právě tehdy, když jsme připraveni je slyšet. A vlak, který ji odvážel pryč, se v Erice pomalu měnil v cestu zpět k sobě.