Articles by erevanblog_a

Dveře byly ještě pootevřené. Studený vzduch z chodby proudil dovnitř a mísil se s teplem bytu, který jsem si poslední dny připadala jako cizí. A […]

Byl to obyčejný večer. Seděla jsem u kuchyňského stolu, před sebou hrnek studeného čaje, a snažila se dokončit práci, kterou jsem si přinesla domů. Venku […]

Bylo to na podzim roku 1993. Déšť tehdy padal celé týdny a školní dvůr byl jedno velké bláto. Učila jsem na základní škole v malé […]

Byl to obyčejný čtvrtek. Jeden z těch dnů, kdy se všechno zdá šedivé a unavené, stejně jako já. Po práci jsem se zastavila v malém […]

Existují okamžiky, které rozdělí život na „předtím“ a „potom“. Pro mě tím okamžikem nebyla nehoda, nemoc ani smrt blízkého. Byla to věta pronesená klidným hlasem […]

Nikdy bych nevěřila, že něco tak nevinného jako dárek může otřást základy vztahu, který trval téměř patnáct let. A přesto se to stalo. Ne kvůli […]

Reflektory ji oslepovaly. Z prvních řad viděla jen obrysy postav a temnou masu publika, která před pár vteřinami ještě šuměla netrpělivostí. Teď se však všechno […]

V osmém měsíci těhotenství jsem už téměř nespala. Ne kvůli tomu, že by dítě kopalo – i když kopalo často a silně – ale kvůli […]

Bylo to jedno z těch podzimních odpolední, kdy slunce svítilo slabě, zatažené mraky hrozily deštěm a město se zdálo být zastavené mezi tichem a napětím. […]

Byla jsem sama. Ticho místnosti bylo těžké, dusivé, jen sem tam zachvělo oknem a odneslo jemný chladný vzduch dovnitř. Každý nádech byl jako boj – […]