Na zapomenuté železniční stanici v pohraniční obci Lhota pod Lesem zůstala na lavici černá brašna – obyčejná na pohled, nevýrazná. Déšť tloukl do staré plechové střechy, vítr rozfoukával odpadky a nikde ani stopa po člověku. Jen opuštěná čekárna a stará otočná kamera, která líně sledovala prázdný prostor.

Stovky kilometrů daleko, ve svém malém bytě, seděl analytik Jan Dvořák. Dříve působil ve vojenské kontrarozvědce, ale to už bylo dávno. Teď vedl tichý, uzavřený život, jakoby se snažil zapomenout, kým kdysi byl.

Až do chvíle, kdy se na obrazovce jeho starého zabezpečeného zařízení objevilo jediné slovo: „AKTIVOVÁNO“.

Jan ztuhl.

Ten batoh nebyl náhodný. Byl součástí experimentálního programu, který měl být už před lety zničen. Nikdy neměl zůstat funkční. A rozhodně neměl vysílat signál. Někdo ho zprovoznil — a udělal to záměrně.

Za pár hodin byl Jan na místě. Ale batoh zmizel. Zůstal po něm jen útržek papíru zastrčený mezi prkny lavičky. Stálo na něm:

„Dlužíš odpověď. Začalo to tady — a tady to i skončí.“

Od té chvíle se po celé zemi začaly objevovat podobné signály. V horské samotě. V opuštěném městském tunelu. V uzavřené nemocnici. Vždy jen na krátký čas — jako by někdo testoval, co ještě zůstalo funkční.

Jan cítil, že to není náhoda. Někdo tu rozehrál starou hru. A on do ní musel znovu vstoupit, ať už chtěl, nebo ne. Protože věděl, že se tím znovu otevře minulost, která měla zůstat pohřbená.

Ten batoh totiž nebyl jen předmět.

Byl klíčem.

A to, co měl odemknout, bylo temnější, než si kdy Jan dokázal připustit.