Articles by erevanblog_a

Seděla jsem u kuchyňského stolu a mechanicky míchala kávu, která už dávno vychladla. Ten den nevypadal nijak výjimečně. Venku pršelo, kapky pomalu stékaly po skle […]

Je mi čtyřicet jedna let a někdy mám pocit, že tenhle údaj o věku je jen číslo, které nic nevysvětluje. To podstatné se nevejde do […]

„Nelžete mi,“ řekla ostře. A právě v té větě se v jejím hlase poprvé objevilo něco lidského. Ne chlad policistky, ne naučený tón, ale napětí […]

V této drobné, šedovlasé ženě s klidným, ale hlubokým pohledem je jen těžké spatřit někdejší hvězdu, která kdysi dokázala zaplnit sály jediným krokem na scénu. […]

Lina se dlouho neodvažovala nález rozbalit. Ruce se jí třásly tak silně, že se bála, aby ten křehký balíček neupustila. Ležel na stole mezi hrnkem […]

Anna pomalu zvedla hlavu. V jejích očích už nebyl strach. Zmizel někde mezi těmi dlouhými nocemi, kdy seděla v tichu a učila se dýchat jinak. […]

Jeho slova mě zasáhla silněji než facka. Ne proto, že by byla křičená nebo hrubá, ale proto, že byla klidná, přesná a pronesená bez zaváhání. […]

Byl to obyčejný sobotní den. Nic nenasvědčovalo tomu, že se během několika hodin náš život navždy změní. Ráno začalo pomalu, bez spěchu, jak to o […]

Když jsem stiskl tlačítko „volat“, ještě jsem netušil, že právě překračuji neviditelnou hranici, za kterou přestávají platit běžná pravidla. Telefon jsem držel v ruce déle, […]

V místnosti se rozhostilo ticho. Dokonce i hudba z reproduktoru najednou zněla nevhodně hlasitě a Adam ji rychle ztlumil, jako by tím mohl vrátit čas […]